O očistné kůře už jsem uvažovala dlouho, ale protože jím hodně a ráda, nikdy jsem si nedovedla představit, že bych popíjela jenom ovocné a zeleninové šťávy. Po přečtení spousty článků o (ne)prospěšnosti detoxů jsem navíc usoudila, že vlastně nemá smysl se těmito kůrami trápit. Každopádně věděla jsem, že ve svém stravování musím udělat změnu. Důvod? Na vaření sice miluju všechno, od prohlížení kuchařek, nákupu surovin až po krájení zeleniny, ale v poslední době mě přestalo bavit. Nechtělo se mi objevovat nové chutě a nové restaurace, nevěděla jsem, na co mám chuť, zkrátka jídlo jsem začala brát jen jako nutnost, ne jako potěšení. Dlouho jsem pak přemýšlela nad tím, čím to je, a vlastně mě napadá jen jedno – vlastní zhýčkanost. Když si ke snídani v pracovní den dopřáváte vajíčka, po cestě do práce tu nejlepší kávu, k obědu vám kurýr doveze cokoli, co se vám zrovna zlíbí, a k večeři můžete do jakékoli restaurace ve městě, odpíráte si jednu důležitou součást každého zážitku – na něco se těšit.

Proto jsem se rozhodla odepřít si na 21 dnů několik mých oblíbených složek jídla – úplně jsem vynechala kávu a černý čaj, cukr, lepek, mléčné výrobky, brambory a kukuřici, sóju a alkohol. Maso nejím už víc než čtyři roky, na těchto 21 dnů jsem si ale naordinovala každý týden jednu porci mořské ryby. Inspirovala jsem se u Zuzky, která o 21 day cleanse programu píše na svém blogu. S tím rozdílem, že já jsem nevynechávala žádné druhy ovoce a zeleniny, nechtěla jsem se totiž vzdávat ani domácích rajčat, ani mých oblíbených banánů.

Co mi zbylo? Ovoce, zelenina, ořechy, luštěniny a bezlepkové obiloviny. K pití neslazené čaje a voda. Uf. Chvilku jsem váhala, jestli to zvládnu, ale Kuba mě ujistil, že do toho jde se mnou a že 21 dnů není tak dlouhá doba. A tak jsme se rozhodli do toho jít. Oba. To, že jsme na to byli dva, pro mě nakonec bylo opravdu důležité, protože pokaždé, když jsem měla pocit, že to nezvládnu, když jsem měla neskutečnou chuť na zmrzlinu, na těstoviny nebo na pivo, Kuba mi moji slabost vymluvil. A navíc jsem nemusela koukat na to, že jí normálně, zatímco já bych se cpala pohankou.

Jak začít?

Pár dnů před začátkem jsem prošla svoje zásoby a vše, co jsem si na očistnou kůru zakázala, jsem uklidila do poličky bokem. Vše ostatní jsem uložila do hezkých sklenic a dokoupila zásoby. Ve zdravé výživě jsem si do vlastních pytlíčků nabrala kila cizrny, červené a zelené čočky, černou čočku, hrách, quinou, hnědou rýži, divokou rýži, oříšky, kokosové lupínky, všechny možné fazolky a různé druhy olejů. Připravte se na to, že první nákup vás možná bude něco stát, ale je hrozně důležité vybavit se předem. Protože opravdu často budete vařit. Tak si ulevte alespoň od každodenního nakupování. A stavila jsem se koupit taky několik druhů dobrého čaje. Den před začátkem jsem šla s obrovskou taškou na nákup zeleniny do Holešovické tržnice. Chodím sem pro zeleninu už roky, tak vím, u koho co nakupovat. Zásobila jsem se horou zeleniny, uložila do speciální ledničkové přihrádky a pak už jsem začala plánovat jednotlivá jídla.

Každý den jsem jedla podle stejného klíče:

  • každé ráno čerstvé smoothie s domácím mandlovým/makovým/konopným mlékem
  • oběd z luštěnin, bezlepkových obilovin, zeleniny, ořechů
  • na večeři zeleninový salát

Když jsem měla hlad, dala jsem si hrst oříšků, kousek ovoce (dopoledne), nebo kousek zeleniny (odpoledne).

Týden 1

První týden byl opravdu těžký. Jakmile jsem dopila ranní smoothie, měla jsem okamžitě hlad. V jedenáct jsem posouvala ručičky hodinek dopředu, abych si konečně mohla dát oběd. Každé odpoledne mě začala bolet hlava, byl jsem unavená, měla jsem blbou náladu. Večer jsem neměla energii vůbec na nic a usínala jsem o několik hodin dříve než obvykle. Chyběla mi káva, měla jsem chuť na sladkosti, pořád jsem měla pocit, že se něčím potřebuju dojíst. A uvědomila jsem si, jak moc jsem závislá na cukru nebo na lepku. K tomu všemu jsme vyrazili na víkend k mým rodičům, kde se obvykle servíruje hodně jídla a aby toho nebylo málo, ve městě se odehrávaly městské slavnosti, takže pivo v ulicích teklo proudem a pod okny nám “voněly” langoše a bramboráky. Tam jsem si ale poprvé uvědomila, že nic z toho jíst nechci a přestala jsem mít chuť na čuňárny. Poprvé jsme od rodičů neodjížděli s pocitem, že jsme o pár kilo těžší, neměla jsem výčitky svědomí a měla jsem radost, že jsem zbytečně nepila alkohol jen proto, že pijí i ostatní. Poslední dny prvního týdne navíc úplně zmizela únava, cítila jsem se skvěle, měla jsem dobrou náladu, nic mě nerozhodilo a těšila jsem se na další týden.

Týden 2

Druhý týden už šlo všechno lépe. Přestala jsem mít pocit, že veškerý volný čas trávím plánováním jídla a v kuchyni. Vypočítala jsem si, že rostlinné mléko musím vyrobit každé dva dny (recept na domácí rostlinné mléko tady), na nákup zeleniny jsem chodila jednou týdně, všechno ostatní jsem měla doma. A když jsem měla volnější večer, udělala jsem si přípravu na další dny. Uvařila cizrnu, z poloviny udělala humus. Naučila jsem se včas namáčet luštěniny. Zeleninu jsem pekla, dusila, mixovala na omáčky. Přišla jsem na chuť quinoi a zamilovala se do červené rýže. Do jídla jsem začala přidávat pořád víc semínek – hlavně konopné a lněné. Zjistila jsem, že vlastně můžu kombinovat téměř všechno se vším. A konečně jsem začala používat různé druhy koření, ne jen sůl a pepř. Na konci druhého týdne už jsem já i Kuba úplně zářili! Skvěle se nám spalo a ještě lépe vstávalo a hýřili jsme energií. Začala jsem si uvědomovat, které potraviny mi dělají dobře a na které jsem si během posledních čtrnácti dnů ani nevzpomněla.

Týden 3

Třetí týden už jsem si připadala jako profík. Ledničku jsem měla skvěle vybavenou přípravou na celý týden – uvařené luštěniny, v mrazáku připravené balíčky rybízu a meruňěk pro ranní smoothie, rostlinné mléka už jsem byla schopná vyrobit do pár minut. Měla jsem spoustu nápadů na jídla a vůbec mi nevadilo, že nemůžu používat sýr, tofu, ani těstoviny. A ačkoli jsme se od začátku těšili na to, až si po třech týdnech opět dopřejeme potraviny, které jsme teď nemohli jíst, postupem času jsem si začala uvědomovat, že je vlastně vůbec nepotřebuju, nebo nechci jíst. Vydržet celých 21 dnů bylo opravdu důležité, ještě druhý týden jsem se totiž těšila na konec, ale poslední den výzvy jsem byla přesvědčená o tom, že chci pokračovat i nadále.

A co dál?

Za odměnu, že jsme všechno zvládli, jsme šli na pizzu. Dali jsme si jednu napůl, mně bylo těžko, Kubovi se na obličeji udělaly červené pupínky. Oba jsme se pak shodli na tom, že už se nebudeme cpát pečivem ani dortíkama, že není potřeba otevírat každý den láhev vína, že na treku nemusíme pít pivo v každém stánku s občerstvením. Ke snídani nepotřebujeme vajíčka (a už vůbec ne ty smažené), na večeři opravdu nepotřebujeme přílohu, nemusíme pít dvě kávy denně, ani krájet sýr k večernímu filmu. Do každého jídla není potřeba cpát tofu. Rádi bychom jedli střídměji a hlavně – chceme jíst jen skutečné jídlo, nepotřebujeme průmyslově zpracované omáčky, pomazánky, dobrůtky ani dochucované nesmysly.

Cukr a pečivo úplně vynecháváme i nadále. Mléčných výrobků se úplně vzdávat nechci, věřím tomu, že ty kysané v bio kvalitě mi jednou za čas můžou leda prospět. Jogurty a kefír nakupuju z Farmy Bláto. Vajíčka od šťastných slepic si ráda dopřeju, ale jen výjimečně a ve dny, kdy mě čeká náročný fyzický výkon. Skleničku vína si jednou za čas dám, ale lépe si vybírám a kupuju jen to nejlepší. A samotnou mě překvapilo, že jakmile jsem alkohol nuceně vyřadila, přestala jsem na něj po čase mít úplně chuť. Kávu si dopřeju, ale jen v klidu, když si opravdu chci dát kávu, ne v momentě, kdy nic nestíhám a nalhávám si, že se kávou zrychlím. Pořád snídám smoothies nebo kaši, k obědu si nosím krabičku s porcí luštěnin a k večeři jím hodně zeleniny, buď ve formě salátu, nebo teplé polévky. Jednou za čas se najím venku, v tom případě se na večeři opravdu těším a nešílím z toho, že sním i věci, které si běžně odpírám. Koupila jsem si nové kuchařky, zase si čtu o jídle, baví mě objevovat nové restaurace a na každé jídlo se neskutečně těším. A mimochodem, díky poctivému vaření, domácím obědům a lehkým večeří jsem za poslední měsíc ušetřila opravdu hodně peněz. I když může počáteční investice do oříšků a olejů vypadat děsivě, na konci měsíce zjistíte, že jste vlastně skoro nic neutratili… K tomu jsem za posledních 5 týdnů zhubla pět kilo a cítím se skvěle. Mám radost, že jsem se konečně dokopala k tomu, abych jedla lépe. A v souvislosti s tím jsem se o sebe začala lépe starat, nejen v kuchyni. Myslím, že jsem pro sebe nemohla udělat nic lepšího…

Co je důležité:

  • Nakupte si opravdu hodně luštěnin – nejezte každý den čočku, střídejte různé druhy fazolek a projděte si recepty z celého světa. Zjistíte, že způsobů přípravy je opravdu moc a každý den můžou chutnat úplně jinak.
  • Nezapomínejte na ořechy a semínka, přidávejte je do každé porce jídla. Ráno hlavně chia, len a konopné semínka, odpoledne jakékoli ořechy (pozor, arašídy nejsou oříšky) a večer sezam, slunečnici a tykev.
  • Rostlinné mléka si vyrábějte sami, je to opravdu jednoduché, recept najdete třeba tady. Jen dlouho nevydrží, proces je potřeba opakovat každé dva dny.
  • Ovoce a zeleninu nakupujte ve velkém, ať máte z čeho vybírat. Já si jednou týdně zajdu s opravdu velkou taškou na trh a pak z toho žiju celý týden.
  • Je potřeba vařit si doma, možností, kde se takto najíst, je opravdu minimum. Každý den je nutné připravit si krabičku do práce. Já si jídlo chystám až ráno, vstanu o hodinu dřív a je to
  • Výjezdy jsou trochu náročnější, ale jde to! V průběhu jsme vyrazili do Zlatých Hor, na Slovácko a do Českého ráje a všechno jídlo jsme si museli připravit do zásoby. Měli jsme těžší baťůžky, ale zvládli jsme to úplně v pohodě.
  • Naučte se experimentovat. Kombinujte ovoce a zeleninu, hrajte si se strukturou, snažte se i při omezených možnostech surovin jíst pestře.
  • Hodně pijte, ne nadarmo se říká, že hlad je převlečená žízeň.
  • Hýbejte se. První dny jsme byli opravdu unavení, ale vždy jsme před odchodem domů nachodili minimálně 10 000 kroků. Zvládli jsme u toho nadále veslovat a šlapat po horách, takže není potřeba bát se ani sportu.

Privacy Preference Center