Měl to být krátký článek plný obrázků, ale při kompletaci textu se mi vybavilo tolik vzpomínek a pocitů z uplynulého roku, že jsem se rozhodla sepsat to nakonec celé. Se všemi okolnostmi, které mě dostaly přesně tam, kde dneska jsem. Pokud vás ale zajímá, odkud máme ekologické barvy na stěně, ručně vyrobený koberec, obrázky na stěně nebo jak jsme vybírali židli, přeskočte tenhle dlouhý úvod a hledejte rovnou v druhé půlce.

Domov s velkým D

Je to zhruba rok, co jsem odcházela z bytu mých snů. Měl všechno, co jsem si mohla přát, velkorysý půdorys, vysoké stropy, parkety, dva balkóny, klidný vnitroblok… Odejít pro mě z místa, které jsem vnímala jako skutečný domov, pro mě bylo víc než náročné. O to těžší ale bylo najít prostor, který bude alespoň z části splňovat to, co jsem si představovala. Myslíte, že jsem našla?

Záchranné lano mi tehdy hodila kamarádka Aneta, která se svým mužem zrovna odjížděla na cesty dodávkou a nabídla mi, jestli nechci dočasně bydlet v jejich dejvickém bytě. Nadšeně jsem souhlasila a s taškou oblečení (dobře, bylo jich několik, vlastně mnohem víc, než jsem předpokládala) jsem se stěhovala na Prahu 6.

Po pár týdnech v cizím bytě mi pak poprvé došlo, jak moc je pro mě místo, kde žiju, opravdu důležité. Začaly mi chybět všechny ty blbůstky, které v bytě nemají žádnou funkci, ale uchovávají jednu z nejdůležitějších věcí, vzpomínky. Kámen z Turecka, uhlík z rituálního ohně, tibetská mísa z Nepálu, knížka s alpskými túrami, obrázek s vyšívkou od mojí mámy… Přesně ty drobnosti, které neberete každý den do ruky, ale víte o tom, že jsou tam s vámi, občas se na ně zadíváte a vyplavou vám na mysl životní okamžiky, na které nechcete zapomenout. Vím jistě, že přesně z tohoto důvodu nikdy nebudu minimalista, ani nebudu schopná žít kdekoli po světě a pohybovat se volně jen se sbaleným kufrem.

Když se pak Aneta ozvala, že se kvůli covidu vrací domů, byla jsem nakonec ráda, že jsem byla donucená svou situaci okamžitě řešit a během týdne jsem našla byt jen o pár ulic dál. Kdybych tehdy věděla, že v něm vlivem pandemie strávím celý podzim, zimu i jaro, asi bych rovnou přidala pár metrů navíc. Žít s prostorově náročným mužem a dvěma kočkama na padesáti metrech čtverečních se neukázalo jako dobrý tah, takže jsem od začátku tušila, že tohle bydliště bude jenom přechodné a nikdy jsem se v bytě pořádně nezabydlela. Ten pocit, kdy se probouzíte každý den do bytu, kde se cítíte jen jako na návštěvě, mě ubíjel čím dál víc, takže na jaře padlo rozhodnutí stěhovat se znovu. Po třetí za půl roku.

Syndrom hnízdění

Stěhování je peklo, na tom se snad shodneme všichni. Takže nekonečné shánění krabic, třízení věcí, balení, nošení z bodu A do bodu B nijak komentovat nebudu. Důležité bylo, že jsme se stěhovali na místo, o kterém se nám ani nesnilo. Do domu ve Střešovicích, 3+1, s velikánskou terasou, parádním výhledem, spoustou slunce a s naší skvělou kamarádkou na jednom patře. Chvilku jsem váhala, jestli se mi nebude stýskat po ruchu města, ale z Ořechovky jsem na Letné tramvají za 10 minut a dneska už vím, že bych si nemohla vybrat líp. Je to tak, po roce, kdy jsem neměla žádnou kotvu, teď konečně cítím, že jsem přesně tam, kde mám být. Nebýt tohodle kroku, té jistoty a nalezení klidu, něco mi říká, že by si k nám to miminko cestu nenašlo…

K čemu je vlastně obývák?

Z původního domova jsem si vzala jen kočky a osobní věci, takže jsem znovu začínala s tím, že vlastně nemám skoro nic. Postel nemáme do dneška (a vypadá to, že minimálně pár dalších let to takhle kvůli novému rodinnému přírůstku zůstane), ale během léta se nám podařilo dát dohromady to nejnutnější. A vychytávky do prvního pokoje vám ukážu právě teď, zbytek bude následovat.

Obýváku jsme se proti zvyklostem rozhodli věnovat nejmenší pokoj z našeho bytu (a ten největší jsme nechali úplně prázdný a je z něj tělocvična). Od začátku jsme totiž věděli, že celý byt chceme pojmout tak, aby vyhovoval skutečně nám, ne zažitým představám. Pohyb tak dostal stejné množství prostoru jako odpočinek. Navíc se nám líbilo, že v téhle dispozici obývák propojený s terasou, která na něj navazuje. A rozhodli jsme se skvěle. Přesto, že má místnost zhruba 10 metrů čtverečních, máme tady všechno, co k domácímu relaxu opravdu potřebujeme. Přesně o tom pro nás totiž obývací pokoj je. Chtěli jsme, aby to byla místnost plná světla, klidu a věcí, které máme rádi. Co nám tady nechybí?

Pohodlný gauč

SÖDERHAMN z Ikea byl pro mě jasnou volbou. Dá se skvěle modulovat a vy si tak můžete vytvořit kousek přesně podle vašich představ. Nebo jednotlivé části dokupovat postupně, jak je libo. My jsme potřebovali mini pohovku, ale nechtěli jsme se vzdát lenošky. A tenhle kousek je skvělá kombinace obojího. Navíc má vyměnitelné čalounění a v různých barvách (původně jsem měla modrou, teď mi víc vyhovuje šedá). Kdo má kočky, nebo jiné zvířátka s drápkama, tohle stoprocentně ocení.

DIY knihovna

Jestli mě něco opravdu baví, tak jsou to věci, které jsme si vyrobili sami. Jednou z nich je i naše jednoduchá knihovna. Borovicové dřevo jsme si nechali nařezat podle našich představ v Hornbachu. Povrch jsme pak chtěli nějak ošetřit, zároveň jsme ale nechtěli přijít o strukturu dřeva, která nás dost baví, takže jsme police natřeli hodně naředěnou bílou barvu. Pak už jen trocha vrtání a upevnění na konzole a hotovo! A dva tipy k obsahu. Mějte v knihovně opravdu jen knížky, o kterých víte, že je můžete číst pořád dokola, nebo kousky, které s klidem doporučíte dalším lidem. U nás proběhla opravdu velká čistka a z domu tak šly všechny knihy, které jsme bezhlavě nakupovala v Levných knihách a antikvariátech během studentských let. A až budete mít vytřízeno, seřaďte si knihy podle barvy. Chvilku to zabere, ale knihovna pak vypadá vážně dobře.

Přírodní materiály

Pokud se chcete obklopovat přírodou, začněte hned u základu a vymalujte si barvami, které jsou přírodní (ekologické a netoxické). U nás na plné čáře vítězí Jílovky, do obýváku jsme zvolili odstín Písečná pláž a z té teplé, nenápadné barvy jsem nadšená. Místo stolku pak máme jen lehce opracovaný špalek dřeva z chalupy naší kamarádky, místo koberečku u topení kůži jezevce od mého bratrance myslivce (ten nám daroval i paroží), závěsy jsou z bio bavlny. V interiéru máme spoustu přírodnin, které jsme si odnesli domů z výletu (oříšky, kaštany, kameny, ulity… Svítidla máme z bambusu a z papíru a ozdoby jsem vyrobila z keramiky.

Staré versus nové

Stůl z chalupy po prababičce se mnou putuje už roky. Kdysi ho ze Slovenska z polorozpadlého domu odvezl můj děda, ale nenašel pro něj uplatnění, tak se semnou stěhoval z Jeseníků na vysokou do Olomouce, potom do Brna, nakonec jsem ho vláčela po Praze z bytu do bytu. Není to žádný starožitný kousek, ale mám ho tak dlouho, že bych ho za nic nedala. Kdykoli u něj sedím, vzpomenu si nejen na svoje studentské léta, ale taky na dědu, na prázdniny na Slovensku… Každá rýha má svůj příběh. Proto jsme k němu pořídili židli, která s námi snad taky stráví hezkých pár desítek let. Vybrala jsem jak jinak než retro model Ironica od českého výrobce Ton, v odstínu Mountain Fjord. Je dražší, ale vážně krásná a dělá mi radost. K tomuhle stolu bych jen tak nějaký kousek nedala.

Dekorace

Vždycky se mi líbily zdi plné různě velkých obrázků, které majitelé posbírali po celém světě. V galeriích, designových obchodech i v krámcích se suvenýry, z antiků i od kamarádů… Za poslední rok jsme toho ale moc nenacestovali a galerie byly zavřené, takže pokud bych spoléhala na to, že si obrazy přivezu z cest, měla bych do dnešního dne prázdnou zeď. A to jsem nechtěla. Proto mě moc potěšila nabídka z Posterstoru na výběr jejich printů z e-shopu. Vybírala jsem neskutečně dlouho, rozhodnout se nebylo lehké, ale nakonec jsme šli cestou fotografií přírody a máme nebe, les v mlze a lvíčky. Doporučuju rovnou vybírat i rámy, ušetříte si pak spoustu času s hledáním velkostí, které vám budou pasovat. Já jsem zvolila rámy z dubu, kupovala jsem vždy o kus větší, abych kolem obrázků mohla mít i paspartu. Zkuste tenhle trik i vy, obrázky pak vypadají opravdu skvěle!

Relax místo televize

Večery, kdy koukáme na filmy a seriály, bychom za poslední měsíce spočítali na prstech jedné ruky, takže nemít televizi byla jasná volba. Co se u nás naopak osvědčilo, je třeba meditační polštářek. Nechala jsem ho ušít z nebarveného lnu a je plněný pohankovýma slupkama. Oproti designovým kouskům stál jen zlomek ceny, ale věděli jsme, že ho nemáme na okrasu, ale k tomu, aby sloužil. Hlavně v zimě pak u nás hodně frčí jednoduché hudební nástroje jako tibetská mísa, zvonkohra koshi nebo africká kalimba. Jednoduše pak sedíme, někdy povídáme, někdy mlčíme a u toho si hrajeme. Jsou to nástroje, ke kterým není potřeba nic umět, stačí mít jen chuť tvořit. Rozhodně doporučuju pro dlouhé zimní večery.

Aromaterapie

Difuzér je jedna z věcí, bez které bych se už neobešla, na podzim se chystám koupit ještě jeden přenosný kousek do dalších místností. Pokud máte rádi aromaterapii, je to věc, do které se vyplatí investovat pár korun. Jen si pak dejte pozor na to, jaké olejíčky budete používat, tady určitě nešetřete a nechte si poradit. Pokud o aromaterapii nic nevíte, znovu doporučuju mini obchůdek Marie Noe Voňavá lékárna, kde vám přímo Marie poradí jak dávkovat, ale navíc budete mít jistotu kvalitního zpracování přírodních ingrediencí. A to chcete. A pokud tomu kouzlu bylin propadnete, zkuste i vykuřování. S tím sice pracuju spíš opatrně, ale každý večer s pryskyřicemi nebo vonnými dřevy je pak ještě o kousek speciálnější a budete si na něj pamatovat.

Útulný koberec

Parkety jsou parkety, ale v obýváku hrozí, že se budeme válet na zemi, takže jsem na podlaze chtěla něco teplejšího. A protože je to už celkem dlouho, co se snažím maximálně vyhýbat syntetickým materiálům, vlna pro mě byla jasná volba. Náš koberec je měkký, příjemný na dotek a hřeje. Tenhle má navíc zajímavou strukturu, takže při ležení na podlaze i při obyčejné bosonohé chůzi lehce masíruje. Je z Ikea, ale je ručně vyrobený.

Květiny

Jestli něčeho máme opravdu dostatek, pak jsou to pokojovky. Nejsem dlouholetá pěstitelka, ale moje máma i babička se ke květinám vždycky chovaly moc hezky, tak jsem nejspíš něco odkoukala od nich a všemu zelenému se u nás náramně daří. V předchozím bytě jsem měla okna orientovaná na sever a světla jsem tak v bytě měla málo, přesto se mi pravidelnou péčí podařilo rozrůst i rostlinky, od kterých jsem to v těchto podmínkách nečekala. Na naši nynější jižně orientovanou stranu by se jim možná dařilo i samo od sebe, přesto se o ně starám s velkou radostí. Jakmile si jednou navyknete, nebudete chtít jinak. Osobně považuju zalívání za jednu z mých nejoblíbenějších meditativních činností. Zkuste to taky jako terapii, fakt to funguje!

Světlo

Pokud je obývák poslední místností, ve které trávíte čas před spaním, zvolte takové svícení, které nenaruší váš cirkadiální rytmus. Určitě jste slyšeli o tom, že je dobré alespoň hodinu a půl před spánkem nekoukat do obrazovek a nesvítit světlem, které obsahuje bílé a modré složky. My jsme zvolili žárovku Vitae od Hynka Medřického, na zkoušku jsme zatím vzali jen dvě a podle míry užívání je pak případně rozšíříme do celého bytu. Hynek se světlu věnuje na svém IG profilu, rozhodně doporučuju ho sledovat, vaše zdraví vám poděkuje. A pokud vám žárovky přijdou drahé, dají se i pronajmout za nějakých 50 korun měsíčně. A vyměnit jednu zmrzlinu za svícení, které vám pomůže lépe spát? To chcete!

Kočičí tlapičky

A tohle je tip pro všechny, kteří mají pocit, že jsou doma často sami. Pořiďte si dvě kočky. Čtete správně, nezkoušejte to s jednou, pozvěte k sobě domů hned dva kousky, chlupáčům se tak u vás bude líbit o kus víc. Vím, že zvíře není doplněk a je potřeba dokonale zvážit, jestli se mu budete skutečně věnovat. Ale pro mě by domov nebyl domovem, kdyby mě v něm denně nevítaly naše kočky, které už roky potvrzují, že je s nimi všechno o chlup lepší… Útulky jsou právě teď plné koťat, tak udělejte dobrý skutek. A uvidíte, že se vám to neskutečně vrátí zpátky.