S Kubou jsem se seznámila před deseti na Letní filmové škole. Já jsem jako studentka 1. ročníku olomoucké filmové vědy přispívala do festivalových novin, Kuba se staral o produkci a shipping filmů. Zatímco mě osud zavál úplně jiným směrem a ze studia filmu mi zbyly jen ty nejlepší vzpomínky a knihovna plná filmových teorií, Kuba letos startuje už svou 13. sezónu u distribuční společnosti Aerofilms. Dlouhá letá tvořil program pro Bio Oko (které dodneška považujeme za takový náš druhý obývák), momentálně se věnuje online platformě pro sledování filmů Aerovod a je dramaturgem libereckého Kina Varšava. Na filmy jezdí koukat na TIFF do Toronta, na Berlinale nebo na filmový festival do Cannes. Pokud někdo miluje dobré a neotřelé filmy, je to právě on. A během vánočního nicnedělání se mi ho podařilo přesvědčit k článku na blog. Takže tady jsou Kubovy nejintenzivnější filmové zážitky roku 2018.

Jakub Němeček

Studená válka

Nový film polsko-britského oscarového režiséra Pawła Pawlikowského Studená válka jsem měl možnost vidět přímo na festivalové projekci v Cannes, z níž jsem odcházel němý úžasem. Z precizní režie, skvělého střihu, který nikdy neukáže víc, než je potřeba, z fantasticky zakomponované dobové folklórní hudby a hlavně z neuvěřitelné chemie mezi ústředním párem. Studená válka, to je příběh lásky epický jako celé 20. století. Film letos v prosinci navíc získal ocenění za nejlepší film v rámci Evropských filmových cen (a další 4 ceny za scénář, střih a hlavní herečku). Za mě film roku!

Trailer, ČSFD

Dogman

V hlavní soutěži v Cannes letos soutěžil i režisér Matteo Garrone (Gomorra, Pohádka pohádek) se svou filmovou bajkou Dogman. Film o tom, že i malý bišonek zahnaný do kouta může nehezky pokousat a bránit si své místo ve světě. Typově skvěle obsazené postavy a především hlavní hrdina Marcello (Marcello Fonte) vás v kulisách rozbořeného jihoitalského předměstí vezmou vyvenčit na nezapomenutelnou neorealistickou procházku. Divočina!

Trailer, ČSFD

Roma

Alfonso Cuarón si po řadě velkých studiových projektů (Gravitace, Potomci lidí, Harry Potter a vězeň z Azkabanu) díky studiu Netflix natočil svůj dlouho vysněný osobní film. A udělal to se vší parádou, velkolepě a přesto silně emocionálně. V domě bohaté rodiny ve čtvrti Roma v Mexico City na začátku 70. let vidíme optikou služky rozpadající se vztah manželů, drobnou mozaiku osudů jednotlivých členů rodiny i zeitgeist dobového Mexika. Vizuálně, technicky i emocionálně dokonalý film máte ještě možnost vidět ve vybraných českých kinech, což vřele doporučuji. Nenechte si tohle kouzlo ujít na velkém plátně!

Trailer, ČSFD

BlacKkKlansman

Musím se přiznat, že jsem doposud neviděl žádný film od režiséra Spikea Lee, takže jeho nový film v hlavní soutěži v Cannes byl pro mně premiérou. A to hodně povedenou. Tenhle film je zvláštní hybrid komedie, thrilleru a emancipačního dramatu za rovnoprávnost afroameričanů v Americe 70. let. Hlavní postava, nováček u coloradského policejního sboru s gigantickým afrem, se za pomoci svého nového parťáka pokusí infiltrovat místní buňku Ku Klux Klanu. Telefonicky! Muže černé pleti by mezi sebe totiž logicky nikdy nevzali, a tak místo něj na setkání chodí právě jeho židovský (sic!) kolega. Je to vtipné, mrazivé a velice napínavé. U závěrečných záběrů, kdy se celá věc přenáší do současnoti k protestům v Charlottesville a k hnutí alt-right, mi bylo pořádně úzko. Brrr!

Trailer, ČSFD

Climax

Film zlobivého francouzsko-argentinského režiséra Gaspara Noého (Zvrácený, Vejdi do prázdna) je asi můj nejfyzičtější filmový zážitek letošního roku. Polovina 90. let, školní tělocvična někde na francouzském zapadákově, parta tanečníků nacvičující své vystoupení na světové turné a závěrečný mejdan plný tepajících pecek od Daft Punk, Aphex Twina a dalších house/vouge producentů. Vše působí jako fajn párty do doby, než někdo do společné sangrie nasype LSD. V ten moment se mění pohodová atmosféra večírku v osobní peklo každého účastníka, které sleduje steadycamová kamera popírající fyzikální zákony, často v dlouhých záběrech bez střihů. Jízda a nejlepší soundtrack roku!

Trailer, ČSFD

Další highlighty roku 2018

Mezi další velké zážitky bych zařadil nový projekt mého oblíbeného Paula Thomase Andersona Nit z přízraků (natočený na 70mm materiál) o vztahu starosvětského krejčího a jeho ještě rafinovanější milenky je precizně vyšívaná filmařina. Film Zloději japonského hitmakera a miláčka festivalu v Cannes Hirokazu Kore-edy si získal moje srdce za nekýčovité vykreslení rodinných vztahů jedné nízkopříijmové japonské domácnosti. I z domácího vězení dokázal režisér Jafar Panahi natočit chytrou a působivou studii postavení žen v íránské společnosti 3 Faces. Přestože není horror můj oblíbený žánr a většina současné produkce mi přijde přinejmenším pitomá, film Děsivé dědictví si mě dokázal atmosférou, formálními postupy a jedním jediným zvukem získat jako žádný jiný. A jako fanoušek Jeremy Saulniera jsem nezanevřel ani na jeho nový netflixí film Hold the Dark, který mi svou drtivě bezvýchodnou atmosférou mrazivé Ajlašky a vyšinutými postavami nahnal husí kůži a pěkně si mě podusil.

Na co se těšit v roce 2019?

Hned zkraje roku 2019 vstupuje do kin několik výjimečných filmů, které stojí za pozornost. Nový film Felixe Van Groeningena Beautiful Boy (premiéra 3. 1.) o láskyplném, ale drogami sžíraném vztahu otce a syna. Favoritka (premiéra 24. 1.) mistra bizarních podobenství Yorgose Lanthimose slibuje černohumorné historické drama a netají se oscarovými ambicemi. Libanonský film Nadine Labaki Kafarnaum (21.2.) vypráví o dvanáctiletém chlapci, který se rozhodne žalovat své rodiče za to, že mu dali život. Anebo hyperdojemná egyptská bajka Yomeddine (premiéra 28. 2.) o sirotkovi, který se po desítkách let v leprotické kolonii vydá hledat jen se svým oslíkem a mladým kamarádem své rodiče.