O tom, že ne vždy je výstup na vrchol jen o odhodlání a síle, jsem se přesvědčila přesně před měsícem v Ötztálských Alpách. Těsně po Vánocích jsem měla v plánu úplně poprvé vystoupat na pořádný alpský vrchol v zimě. Na Wildspitze, skoro čtyřtisícovku a druhou nejvyšší horu Rakouska, jsem se chystala celý podzim, jak ve vybavení, tak ve fyzické kondici.

wildspitze, sníh, hory, zima, vysokohorská turistika, alpinismusNakonec ale všechno dopadlo úplně jinak. A přesto, že jsem skončila celých 900 metrů pod vrcholem, domů jsem odjížděla se skvělou náladou. Radost jsem měla hlavně ze sebe samé, že jsem byla schopná respektovat sílu hor a počasí, že jsem se kvůli zmařené cestě ani jednou nevztekala a že i přesto, že jsem si při tomhle výletě sáhla na dno, chci na tuhle horu znovu. Takže Wildspitze, vidíme se za 4 měsíce!

Wildspitze

  • 3774 metrů nad mořem
  • Nejvyšší hora Tyrolska, podle prominence čtvrtá nejvyšší hora Alp
  • Itinerář: 1. den Vent – Breslauer Hütte, 2. den Breslauer Hütte – vrchol, 3. den zpět do Ventu
  • Vybavení: na ledovec a ferratu, lavinový set, sněžnice
  • Ubytování a stravování: v sezóně Breslauer Hütte, mimo sezónu winterraum a jídlo vlastní
  • Náročnost: nutná dobrá fyzická kondice

hory, alpy, sníh, zima, vysokohorská turistika, sněžnice, breslauer hutte, tyrolskoZ Prahy jsme vyráželi hrozně brzy, ve čtyři hodiny ráno jsem se probudila s tím, že mě (zase) bolí v krku a mám zánět spojivek. Přesto jsem věděla, že pojedu. Na všechny svoje zdravotní komplikace jsem zapomněla hned v lyžařském středisku Vent, kam jsme dorazili chvilku po obědě. Kopa sněhu mě přesvědčila o tom, že jakmile nasadím sněžnice, půjdou moje problémy stranou. A taky že jo!

hory, alpy, sníh, zima, vysokohorská turistika, sněžnice, breslauer hutte, tyrolskoStoupání po lanovce bylo kruté, svah má místy přes třicet stupnů a s 15 kilovým batohem na zádech, ve sněžnicích a v mínus patnácti stupních to není taková pohoda, jak by se mohlo zdát. Proto jsme se shodli, že ještě musíme využít bufetu u vleku a malinko si odpočinout. Zatímco jsme ale pili kafe, počasí se o dost zhoršilo. A kromě toho, že se začalo smrákat, ke zhoršené viditelnosti se přidalo ještě husté sněžení. Jakmile jsme opustili upravenou lanovku, narazili jsme na sněhové závěje a přesto, že jsme měli obuté sněžnice, s každým krokem jsme se bořili hluboko do sněhu. Právě proto nám cesta trvala extrémně dlouho a během hodiny jsme úplně zatměli. Nic příjemného to teda nebylo, ale alespoň jsem přestala vidět ten sráz dolů, na který jsem myslela při každém kroku. Proto jsou všechny fotky v textu ze sestupu:)

V momentě, kdy už jsem si myslela, že to horší být nemůže, se před naším horským vůdcem utrhla lavina. OK, změna trasy, namísto relativně ucházející cesty po vrstevnicích tak musíme strmě nahoru, horský vůdce Standa nás jednoho po druhém navazuje na lano a pomáhá nám vystoupat nejstrmější úsek. Docela to trvá, takže promrzám na kost a přestávám cítit prsty na rukách. Když se škrábu nahoru, podkluzují mi sněžnice, nejsem schopná se rukama držet lana a nemyslím na nic jiného, než těžký batoh. Poprvé mě napadne, že by bylo lepší sednout si do sněhu a prostě to vzdát.

hory, alpy, sníh, zima, vysokohorská turistika, sněžnice, breslauer hutte, tyrolskoNevzdala jsem to nakonec ani na minutu, popravdě nevím, kde jsem v sobě vydolovala zbytky síly, prosinec jsem komplet proležela s angínou a chřipkou a na horách to bylo docela znát. Posledních dvě stě metrů jsem šla tempem dva kroky dopředu, pět vtěřin odpočinek. Kvůli mlze, hustému sněžení a úplné tmě jsem ani po šesti a půl hodinách neviděla chatu a fakt jsem Standovi nevěřila, když nás ujišťoval, že je to už jen kousek. Myslela jsem, že kecá, že ji nikdy nenajdem a že všichni pomrzneme.

Když jsme konečně dorazili do winterraumu Breslauer Hütte, chtělo se mi brečet štěstím. Před ostatníma jsem dělala, jakože nic, ale fakt to byla obrovská úleva. Winterraum byl úplně prázdný, takže jsme ho během chvilky zabordelili svýma věcma a začali rozmrzat. Pak už klasická pohoda, zatopili jsme v kamnech, roztopili sníh na čaj, uvařili jsme si večeři a pak všichni děkovali za to, že jsme to zvládli alespoň sem. Uf!

Winterraum Breslauer Hütte

  • 2855 metrů nad mořem
  • Samostatná chata, volně přístupná (za poplatek do kasičky)
  • Bez obsluhy a bez možnosti stravování
  • Elektřina, kamna, dřevo, matrace, deky
  • Kadibudka
  • Cca 12 míst k přespání v hlavní místnosti s kamny a kuchyňkou, dalších 10 míst v podkroví
  • Stačí hedvábná vložka do spacáku a dostatek jídla

Druhý den bylo jasné, že kvůli hustému sněžení, čerstvě napadenému sněhu a lavinovému nebezpečí na vrchol nemůžeme ani pomyslet.  Popravdě, já na něj ani nemyslela. Den jsme si krátili vázáním horolezeckých uzlů, nácvikem záchrany z laviny, ledovcových technik, popíjením slivovice a vyprávěním horských zážitků se Standou a Lukášem, se kterým jsme se společně s Kubou seznámili při posledním vysokohorském výšlapu na Hoher Dachstein.

hory, alpy, sníh, zima, vysokohorská turistika, sněžnice, breslauer hutte, tyrolskoTřetí den jsme se probudili do azůra, ach jo! Každopádně na sestup v plném slunci, bez bundy a s dobrou náladou se nezapomíná, takže ještě večer, kdy jsme dorazili domů do Prahy, cpali se pizzou a koukali na horolezecké filmy, jsme se shodli na tom, že jsme na Wildspitze nebyli poprvé, ani naposledy. Termín už máme, takže se poctivě těším a trénuju!
hory, alpy, sníh, zima, vysokohorská turistika, sněžnice, breslauer hutte, tyrolskoNa to, že jsme urazili 600 kilometrů do Tyrolska, abychom ušli 4 kilometry za 6 a půl hodiny, myslím skoro denně, ale ne proto, že bych si svůj nezdar vyčítala, ale proto, abych příště mohla vyrazit lépe připravená. Brzy odjíždím na další sněžnicový víkend, na lavinový kurz a přidávám hodinu fitka navíc. A slibuju si, že příště už Standovi ani jednou neřeknu, že už dál nejdu:) Horám zdar!

hory, alpy, sníh, zima, vysokohorská turistika, sněžnice, breslauer hutte, tyrolsko