Miluju mikrodobrodružství a zážitky od pěti do devíti. Mezi koncem práce v jeden den a začátkem práce v den druhý totiž máme celých 16 hodin volného času a to je spoustu prostoru pro malé radosti. Během pěti pracovních dnů se dá prožít i mnohem víc než víno v baru u domu, kino s kamarádama a lekce jógy. Chce to jen malinko víc plánování než obvykle, ale výsledek bude stát za to a pracovní týden pak dostane úplně nový rozměr.

PS: V létě to jde samozřejmě trochu líp, ale ani na podzim není třeba sedět doma, stačí k tomu jen teplé spodní prádlo, čepice a čelovka.

Mých pět nejoblíbenějších mini zážitků pro všední dny:

  • Oběd v přírodě
  • Noc mimo domov
  • Čaj v výhledem
  • Město jinak
  • Východ slunce

Outdoorové vaření v parku

Nikde nechutná nedělní oběd líp než v lese. Často plánujeme výlety právě podle toho, kde je fajn místo na vaření, rádi chodíme třeba do Vlčí rokle v Posázaví nebo na brdský Plešivec, ale jako ideální cooking spot vám poslouží jakýkoli turistický přístřešek nebo park. A jo, jde to i v týdnu místo oběda. Pracuju na Malé Straně a můj kluk na Letenském náměstí, takže není nic jednoduššího než se na oběd potkat v půlce cesty, v Letenských sadech u bývalého Stalinova pomníku a oběd si uvařit přímo tam. Ve výsledku vám jídlo zabere úplně stejné množství času jako v restauraci, jen budete mít hezčí výhled, lepší pocit a zažijete dobrodružství v pracovní době. V horším počasí se ale špatně snáší dlouhé vaření, při nedostatku pohybu člověk rychle prokřehne, takže doporučuju dobře se připravit už doma. Často si vaříme třeba chlazené těstoviny, jsou totiž hotové během dvou minut. Omáčku máme nachytanou už z domu a na místě ji jen ohřejeme a smícháme s těstovinama. Nezapomeneme si vzít ani parmazán a ministruhadlo, kromě toho, že je to opravdu roztomilost, nezabere moc místa a čerstvě strouhaný sýr je prostě super. Kdo se v českém lese nechce cpát italskou pastou, volí fazole s česnekem, chilli a dřevorubeckou porcí chleba. A příjemný bonus: V podzimním počasí vám nezteplá pivo ani víno, tak nezapomeňte na nápoje.

V týdnu na chalupu

Po cestě z práce se ne vždycky vyhnu stereotypu, buď trávím večer sportem, s kamarádama, nebo zachumlaná doma. O týden později už si málokdy vybavím konkrétní večery. Proto občas vyrážíme na noc mimo domov, o víkendu skoro pořád, ale nejvíc si tyhle večery užívám právě v týdnu. Nesnažte se zapadnout do jakéhokoli hotelu, najděte spešl místo, kam se budete chtít vracet. Naším oblíbeným místem jsou Únětice, vlakem je to do Roztok u Prahy jen malá chvilka a procházka přes Tiché údolí má všechno, co by popracovní procházka měla mít, je dobře dostupná, relativně opuštěná (o víkendu je to samozřejmě jinak), vede krásnou přírodou a je tak akorát dlouhá (cca 1 hodinu). Po cestě vás navíc čeká příjemná Hospůdka Zvířátka, takže komu je zima hned po výstupu z vlaku, může se relativně rychle zahřát právě tam. V Úněticích pak vyrážíme jako první do místního pivovaru na večeři (a pivo) a potom k Lasíkům na koláč, na posezení u krbu a hlavně – na noc! Málokdo ví, že U Lasíků je možné se i ubytovat v příjemném jednoduchém pokojíku, stojí jen něco málo přes tisícovku a v ceně je boží snídaně. Komu se nechce na ranní procházku opět přes Tiché údolí, může vyrazit na autobus do Prahy, který je za půl hodinky v Dejvicích, takže v kanceláři nikdo nic nepozná. A před časem jsme strávili noc u Berounu na Zastávce Nižbor, kde jsme se ubytovali přímo ve vlaku. Večer jsme malinko mrzli, ale zahřáli nás deky s nápisem České dráhy a nakonec jsme se vyspali do růžova. Cestě vlakem ranní podzimní krajinou pak dávám deset bodů z deseti!

Podzimní piknik

Kolikrát jste se v létě potkali s kamarádama na dece v parku? A kolikrát jste byli v parku během podzimu? Kdo odpovídá, že ani jednou, chystá vařič nebo termosku a vybírá kopec s výhledem. V Praze jich je opravdu hodně, kdo tápe, poradí se na tomto webu, do vyhledávacího okýnka je potřeba jen zadat správné heslo, kterým je v tomto případě zcela logicky vyhlídkové místo. Pak už vám k zážitku stačí jenom teplé ponožky, rukavice, čelovka a hrnek na horké nápoje. Sejděte se s kamarádama ještě pod kopcem, vyšlapejte nahoru společně a při vyhlídce se odměňte čajem s rumem, svařákem nebo kakaem. Pikniky nejsou ryze letní záležitostí!

Praha není jenom most a hrad

Často se pohybuju jenom ve dvou čtvrtích – v té, kde pracuju a v té, kde bydlím. Veškeré aktivity se pak snažím vykonávat právě tady, málokdy se vydávám do jiných částí Prahy. Jet přes půl města do hospody, to se mi většinou moc nechce, ale baví mě poznávání nových čtvrtí. Takže až půjdete na vyhlídku na Vyšehrad, prohlídněte si předtím Botanickou zahradu na Albertově, projděte po úzkých albertovských schodech k Apolináři, nemocnici jako z Harryho Pottera, zajděte na Biologické čtvrtky do Viničné nebo Chemické úterky do Hlavovy, dejte si večeři U kroka ve Vratislavově (nebo prošmejděte celou ulici, je tam skvělá kavárna, bistro i vinárna) nebo prozkoumejte Vetřelce a volavky v parku Folimanka. Spoustu zajímavostí najdete skoro v každé čtvrti a rozhodně se nemusí jednat o Karlín nebo Malou Stranu. Nebojte se vyjet za zajetých kolejí, spoustu zážitků nabízí třeba Buďánka, Kobylisy nebo Baba.

Východ slunce pro lenochy

Přiznávám, že na podzimní pozorování hvězd to chce kromě pořádné porce odhodlání ještě další vybavení a bez drahého péřového spacáku a karimatky vám pod širákem bude prostě zima, ale pro míň odvážné je tady ještě východ slunce. U pozorování oblohy je ovšem v obou případech nutné brát ohledy na počasí, hvězdy ani slunce neuvidíte, pokud nebude jasno. Takže obojí se vám bude malinko hůř plánovat, ale možná proto má obojí své zvláštní kouzlo. Podzim ale navíc oceníte ze dvou důvodu – brzy se stmívá a pozdě rozednívá, takže hvězdy můžete pozorovat klidně už po večerních zprávách a na východ slunce není třeba vstávat ve tři ráno. Aktuálně slunce vychází až po sedmé hodině, takže není nutné budík dramaticky posouvat dozadu. Kdo navíc vstane ještě před rozbřeskem, zažije neskutečně dlouhý den. Není to tak dlouho, co jsme stihli východ slunce na Sněžce, brunch, procházku po Praze a večer ještě bazén a saunu. Sněžka je sice profláklé místo, ale kdo tam východ slunce zažil, klidně si těch dalších šedesát lidí vedle odmyslí. Zase, na podzim je dost možné, že na vrcholu budete sami. A to stojí za to.

Úvodní fotka je z pozorování Perseid, ke sledování hvězd doporučuju zaniklou osadu Umíř na Manětínsku. Leží v oblasti tmavé oblohy, je dobře dostupná a k přespání nabízí i přístřešek a stůl na vaření. Takže můžete spojit spoustu dobrodružství dohromady. Fotil Ondra Tylčer.

Privacy Preference Center