Na stokilometrové lesní stezce vedoucí příhraničními hvozdy Českosaského Švýcarska si budete připadat jako na dobrodružném skandinávském treku. Vede totiž mimo klasické turistické trasy a na lesních pěšinách vám budou dělat společnost jen obří kapradiny. Dejte si tuhle divočinu dřív, než ji objeví další!

Lesní stezku Labské pískovce (německy Forststeig) společně připravily Sachsenforst a Lesy ČR a je přístupná od jara do podzimu poslední dva roky. A za svou krátkou existenci ji zřejmě ještě mnoho turistů neobjevilo. Přestože jsme se na trek vydali během letních svátků a za ideálního počasí, další trekaře jsme na cestě potkávali jen sporadicky a o bivakovací místa jsme se dělili jen s pár nocležníky. Možná je to tím, že je trasa uváděna jako šesti až osmidenní trek a bývá o ní refereváno jako o náročné. Neděste se, na zdolání nepotřebujete žádné speciální dovednosti ani vybavení. A pokud jste v kondici, cestu zvládnete i za polovinu běžně uváděného času. Nám ke zdolání stačilo tři a půl dne a zvládli jsme si u toho užívat krás dvanácti stolových hor a výhledů do krajiny plnými doušky.
Svou cestu jsme nezačínali za hranicemi ve vesničce Schöna, jak bývá uváděno v propozicích, ale v poslední vlakové zastávce na české straně, tedy v Dolním Žlebu. Dorazili jsme vlakem v odpoledních hodinách a o pár hodin později už jsme se kochali vyhlídkou ze stolové hory Grosser Zschirnstein. Přestože byl pátek a krásný slunečný den, na vrcholu jsme nikoho nepotkali. Naše kroky pak směřovaly k bivaku Taubentaich, kde jsme si uvařili první večeři a postavili tarp. Na prvním nocovišti už bylo poměrně živo – celý plácek byl zastavěn stany a hořel táborák, ale v deset hodin jsme všichni zalehli a užili si první klidnou noc.
Druhý den jsme po pár kilometrech pochodu začali kávičkou na loveckém zámečku Kristin Hrádek a pokračovali přes hřeben Děčínského Sněžníku na oběd do Ostrova, kde jsme v kempu Pod Císařem zakoupili bivakovací lístky. Ty slouží jako poplatek za nocleh. Pokud spíte v trekové chatě, je potřeba uhradit 10 euro za osobu a za noc, na bivakovacím místě s vlastním stanem vám postačí 5 euro za osobu. Vzhledem k tomu, jak jsou místa vybavena (užitková voda, WC, přístřešek, stoly, lavice, postele) je to skutečně jen symbolický poplatek. V kempu jsme doplnili i pitnou vodu a dali si super oběd a vyrazili jsme k místnímu rybníku na koupačku. Nic víc jsme totiž v tomhle parném dni nepotřebovali víc. Občerstveni a osvěženi jsme pak vyrazili až k chatě Kamphutte, kde jsme si dopřáli nocleh uvnitř ve vlastním pokojíčku (a o celou chatu jsme se dělili jen se dvěma dalšími páry).
Abychom si třetí den užili o trošku víc, tak jsme při opětovném míjení Ostrova, kudy se trasa opět stáčí, dopřáli pohoštění v kempu a místní rybník. Za to dvouhodinové zdržení to rozhodně stálo. K noclehu naplánovaném až na bivakovací plácek Spitzstein jsme zvládli dorazit kolem osmé hodiny večerní. Tak, abychom pohodlně stihli uvařit večeři, postavit přístřešek a ulehnout před setměním. I tady bylo poměrně živo, ale všichni trekaři byli po celém dni na cestě a na slunci unaveni stejně jako my. I tady jsme tedy usínali všichni ještě před desátou večerní.
Ráno nás po šesté překvapil déšť, takže zatímco ostatní se zachumlali do spacáků a přeháňku přečkali ve stanech, my jsme se rozhodli vyrazit na cestu dřív, než se pořádně rozprší. Bez snídaně a rozespalí jsme pak za slabého deštíku doťapali na první vyhlídku Lampertsstein, kde přestalo pršet a my jsme si uvařili snídani s největší pochoutkou místních lesů – kaši plnou sladkých borůvek. Když jsme pak oproti plánu dorazili do Königsteinu ještě před obědem, rozhodli jsme se další noc už nekempovat a trasu dojít až do Bad Schandau. Přestože jsme za poslední den ušli nějakých 35 kilometrů, tak bych závěr trasy označila za jeden z nejlepších dnů. Připravte se na skalní labyritny, dechberoucí výhledy do krajiny i skvělou večeři na stolové hoře Papststein. Pak jsme spokojeni vyrazili na vlakové nádraží, odkud nás přímý spoj dopravil až domů do Prahy.
Přesný popis trasy, bivakovací místa a další tipy najdete na oficiálním webu stezky, tak se o detailech nebudu zbytečně rozepisovat. Za mě jen několik poznámek a postřehů na závěr. A hlavně, vyrazte, je to překrásná stezka vedená mimo civilizaci, kde si užijete spoustu dobrodružství a letní pohody. Zapomeňte na přeplněné České Švýcarsko a dejte si tuhle liduprázdnou nádheru.
- Stezka je značená žlutým svislým pruhem a někdy není úplně těžké se ztratit.
- Zapomeňte na nepřesné značení na mapy.cz a stáhněte si tento přesný mapový podklad (GPX).
- Budete potřebovat dostatek pitné vody. Nám se hodil i filtr Sawyer. Vodních zdrojů je po cestě dost, ale kvalitou vody bych si jistá nebyla. Nicméně s dobrým plánováním se to dá zvládnout i bez filtru.
- Na konci června jsme měli jen karimatku, spacáky a tarp. Stan jsme kvůli šetření váhy nechali doma.
- Na vařiči jsme připravovali snídani (ovesné kaše) a večeře (sušené hotové jídlo). Po cestě jsme se stavovali na Děčínském Sněžníku a v Ostrově, jednou jsme cestou potkali bufet a na závěr trasy jsme si na vyhlídce dali večeři.
- Pokud vám zbydou bivakovací lístky, je možné je uplatnit ještě v následujících dvou letech.
- Převýšení na trase je skoro 3000 metrů, cestou ale potkáte 12 stolových hor a to znamená jediné – minimálně 12 božích výhledů do krajiny!
Ten kraj je naprosto boží! díky za článek )
můžu se prosím zeptat jaké sušené jídlo používáte?
No ono je tam v tom kraji hezky. Tou stezkou no nevím na internetu najdete jen samou chválu. Ale pro každého to nebude cestou za výhledem kličkujete cik cak lesem aby jste nešli po normálních využívaných cestách. Ostatně to je i koncept tohohle odvést lidi z frekventovaných tras. Kdo má rád 2m kapradí bude nadšen. Ostatní možná dají přednost Malerweg ta má sice 114km a je tam mnohem mnohem víc schodů a stoupání ale krom té nudy u Pirny spojuje to nejlepší a nejzajímavější z obou stran Labe jak Labských pískovců tak Saského švýcarska. Ale všude je víc lidí ovšem pokud zvolíte dobře termín a i spaní a ráno vstanete za rozbřesku tak na těch nejfrekventovanějších místech budete brzy ráno nebo třeba pozdě večer skoro samy a ani jeden nocleh vám nemusí vyjít do NP. Tohle znova nepůjdu ale Malerweg bych si klidně znovu dal. Ale kolik lidí tolik chutí.
[…] je sepsat knihu výletů. Prozatím se můžeme inspirovat jejím originálním Instagramem a blogovými články, které nás nabádají se při cestování méně honit, více vychutnávat a uvědomit si, že to […]
[…] je sepsat knihu výletů. Prozatím se můžeme inspirovat jejím originálním Instagramem a blogovými články, které nás nabádají se při cestování méně honit, více vychutnávat a uvědomit si, že to […]